Movember, inktober, suchý únor... Zdá se, že máme neustále potřebu tvořit nové výzvy. A tak mě napadlo, že si ušiji jednu přímo na míru.
Od března 2020 jsem radikálně přehodnotil přístup ke zpravodajství. Vypnul jsem timeline na FB a přestal sledovat všeobecnou agendu opakujících se zpráv z různých zdrojů. Těch důvodů bylo několik:
1. HONBA ZA ČASEM
• Redakce prakticky závodí o to, kdo dřív přinese zprávu, bez ohledu na kvalitu obsahu. Recyklace bez redakce.
2. DOJMOLOGIE
• Objektivní informace je sice relativní pojem, ale je téměř nemožné hledat zprávy čistě informativního charakteru. Většina obsahuje subjektivní názory a autorovy dojmy a vštěpuje tak čtenářovi různé pocity.
"...je téměř nemožné hledat zprávy čistě informativního charakteru. Většina obsahuje subjektivní názory a autorovy dojmy a vštěpuje tak čtenářovi různé pocity."
3. EMOCE
• Převážně bulvární saturace titulků v kombinaci s výše uvedenou názorovou agendou zanechávají smíšené pocity, vesměs negativní. "XY nově nakažených, nejvíce od středy."
• Armádní terminologie v médiích vyvolává pocit naléhavosti. "XY lidí podlehlo boji proti... .", "...má další oběti." "...zdravotníci v první linii."
• Takto utvářený obsah je začarovaným kruhem zvyšující sledovanost a zisky vydavatele. Hledání uspokojivých a jednoduchých odpovědí dočasně sníží vyvolané frustrace, ale mnoho dalších otevírá.
4. INFORMAČNÍ CHAOS
• Velké množství informací, které v konečném důsledku tvoří nekonečný příběh. "Nová studie ukazuje, že..." "Vědci vyvracejí..." "Odborník na... tvrdí, že..."
• Na sociálních sítích vždy podmíněn algoritmy, které míchají výběr dle preferencí a vytváří tzv. sociální bublinu, která ujišťuje v konkrétním přesvědčení daného narativu (mapuje např. dokument Social dilemma, 2020)
5. ČASOVÁ INVESTICE
• Množství času, které věnujeme čtení zpráv nás vytrhuje z reality dění kolem a brání v soustředění na důležité.
• Neustálé přemýšlení nad přejatými informacemi může být velmi vyčerpávající.
Celý rok bez zpráv samozřejmě nejsem. Oprášení RSS čtečky mi dalo větší kontrolu nad informačním tokem a přehlednou kategorizací článků, ale časem se opět zahltila zbytečnými zprávami víc, než bych chtěl.
Během pár týdnů bez záplavy zpráv jsem zjistil, že:
• Je osvobozující mít nadhled a diskutovat aktuální dění jako nezaujatý posluchač na osobní rovině než probírat text sám se sebou u obrazovky.
• Kategorizace přijímaných zpráv ukáže, které zdroje informace pouze interpretují či překládají a které je opravdu generují, tedy dostávám se přímo ke konkrétním zdrojům.
• Práce u PC nabízí spousta rozptýlení čtením kde jakých článků a odkazů. Jejich omezením mám větší produktivitu a mnohem lépe se soustředím na zadání, bez nutností odkliknout si sem nebo tam.
• Nevědomost je sladká. Odbourává předsudky a učí nemít názor nebo schopnost položit správnou otázku.
• Jakákoli forma "decentralizace" přijímání informací zhoršuje manipulaci s myšlením.
Agenda strachu káže konzumovat online, televizi a rádio co nejvíc. Mějme však na paměti, že vystrašená mysl je jednoduše manipulovatelná, čehož využívá politická moc, vypočítaví jedinci, a především korporátní firmy. Hrstka nejbohatších IT firem s monopolním postavením udává celosvětový názor. Určuje, které informace máme dostávat a má de facto neomezenou moc. Protože je nám to jedno. Svobodu slova bereme jako právo bez povinnosti a zodpovědnosti a ona mezi tím protéká mezi prsty.
"Svobodu slova bereme jako právo bez povinnosti a zodpovědnosti a ona mezi tím protéká mezi prsty."
Máme postní dobu... Čas zamyšlení se na sebou samým. Dokážeme vlastně fungovat bez každodenní stimulace informačních kanálů? Máme kontrolu nad svými závislostmi?
Je jednoduché být konzumentem či polemizátorem jež dodává pocit důležitosti, že vím něco víc něž ostatní. Nakonec nás jenom paralyzuje, protože čas nevěnujeme reálným potřebám v našem životě. Třeba rozvoji talentu či vztahu k blízkým. Zahlcujeme osobní prostor prosazováním přejatých informací a pak máme pocit, že se z vedení dialogu stává odborná disciplína.
Opravdu to tak je? Nebo chceme, aby to tak bylo a dobrovolně se této hry účastníme?
Neztrácíme schopnost konfrontovat přijaté informace s realitou?
Máme dostatečný nadhled nad virtuálním světem senzace?
Umíme vést nezaujatý dialog?
Pokud to myslíme opravdu vážně, tichý březen může být ideálním vstupem do "digitální ekologie".
Tak tedy měsíc bez zpráv?
