Z Canonu na Fujifilm – nalijme si čistého vína

Je to přesně rok, co Fujifilm oznámil na trh bezzrcadlovku X-T20. Jejich první přístroj, který mě donutil přemýšlet nad změnou značky. Co konkrétně mě k tomu vedlo se dočtete v předchozím článku. Jak tedy přechod probíhal? Je to opravdu taková pecka, jak fanoušci Fujifilmu tvrdí?

Nalijme si čistého vína.

X-T20 v setu s objektivem XF 18-55mm f/2.8-4 jsem objednal v květnu u českého autorizovaného prodejce fujifoto.cz, dorazil až na konci října. Distribuce v ČR je (byla) tedy opravdu špatná. To není úplně ideální start, jak si získat nového zákazníka. Otázkou je, zda-li distribuce vázla z důvodu velkého zájmu o tuto novinku, nebo Fujifilm zkrátka nepovažoval český trh za dostatečně lukrativní a obcházel naše končiny obloukem.

První dojem z držení čerstvě rozbaleného výrobku byl smíšený. Designově je to krásná retro lahůdka, ale provedení těla mě až tak neučarovalo. Tlačítko ON/OFF má vůli v ose a občas je problém s ním otočit – bojím se, že když zaberu, vypínač vyletí. Kolečko korekce expozice má velice tuhý chod a při rychlé manipulaci je prakticky nemožné palcem kolečko pootočit. Všechna kolečka mají mírnou vůli po ose a přepínač automatiky a blesku budí dojem ovládání spíš nějaké plastové hračky. Naštěstí zrovna tyhle dva přepínače téměř nepoužívám. Zadní tlačítka malá nejsou. Ruce mám docela velké a s jejich ovládáním problém nemám. Celkově je držení foťáku méně pohodlné než u zrcadlovky, ale koupě koženého pouzdra držení pomohla. Přijde mi divné si stěžovat na držení malého foťáku, je to zkrátka daň za kompaktní provedení a malou váhu. Objektivy, které používám jsou buď manuální s pevným ohniskem (o tom více později), nebo zoom XF 18-55. V obou případech potřebuji druhou ruku na objektivu a nevidím nijak zásadní problém v tom, že dominantu setu tvoří objektiv.

Vůbec mě nepotěšilo přečtení štítku těla (Made in China) a objektivu (Made in Philippines). Měl jsem za to, že si na tohle japonská firma potrpí. Objektiv 18-55 přitom byl do nedávna vyráběný jenom v Japonsku. Jinak ale působí velice solidním dojmem.

Manipulace s tělem byl pro mě celkově obrovský nezvyk. Snad poprvé (s technikou si jinak rozumím) jsem musel otevřít manuál a některé funkce opravdu pročíst, protože přístup k focení je značně odlišný od focení se zrcadlovkou. Zejména režimy focení a kombinace ovládání priorit clony, času, ISO mi daly zabrat. Prvních pár hodin jsem byl opravdu ztracený, čím víc ale s X-T20 fotím, tím víc mi vyhovuje. S obrovskou škálou možností nastavení ovládání Fn tlačítek a koleček je focení výrazně variabilnější. Při focení se zrcadlovkou jsem často rezignoval na rychlé přepínání různých funkcí a spíš jsem fotil na „univerzální“, předem seřízené nastavení, které jsem měnil jen v závislosti na prostředí. S Fujifilmem nemám problém pohotově přepnout co potřebuji a to nanejvýš ve dvou krocích. Nutí k tomu na rozdíl od zrcadlovky elektronický hledáček. Hned všechno ukáže a já mám větší motivaci upravovat nastavení dle aktuální scény. Výsledkem jsou méně „univerzální“ fotky. Třeba sledování světa přes černobílý Acros mě fascinuje.

Elektronického hledáčku jsem se popravdě dost bál, ale na to si člověk velice rychle zvykne. Měl jsem obavy hlavně z focení při horších světelných podmínkách, ale opak je pravdou. Se zrcadlovkou je množství světla pouštěné skrze hledáček limitované u objektivů s el. clonou na 2.8 a při nízkém světle je obtížné sledovat ostrost a někdy i objekt samotný. S obrazem, který je posílený elektronicky tento problém odpadá. Dokonce ani šum nebrání rozpoznání ostrosti.

Elektronická závěrka je perfektní při focení na místech, kde nechci překážet a poutat na sebe pozornost (kostel, malé místnosti) nebo focený objekt jakkoli rozrušovat a mít výraz co nejpřirozenější (portrét).

Práce s menu mi vyhovuje, Sony se má stále co učit.

Různé režimy ostření odvádějí skvělou práci, skvělý je dedikovaný přepínač na přepínání mezi nimi, který používám velice často. K ostření používám zadní tlačítko AE-L, tady musím vytknout neustálé hledání ostrosti v kontinuálním režimu při volbě jednoho ostřicícho bodu. Výsledné fotky jsou sice většinou ostré, protože používám prioritu ostrosti, takže závěrka se spustí prioritně při zaostření, ale při pozorování objektu, na který se každou vteřinu předostřuje a zaostřuje při držení AE-L mě moc klidným nenechává. Často se také stává, že když je v režimu AF-C zaostřovaný objekt blízko pozadí, zaostřené je pozadí místo objektu a to i v případě, že je jeden ostřicí bod namířený přímo na objekt.

Firmware 1.11 přidal možnost posouvání ostřicího bodu dotykem na LCD při focení přes EFV. Prvně jsem tomu příliš nevěřil. Čekal jsem, že se ostřicí bod bude pohybovat při dotknutí nosem, ale po krátkém zkoušení zjišťuji, že je to překvapivě použitelné a responzivní. Na nos nereaguje, protože jsem dotykovou plochu omezil na pravou polovinu. Celkově je to rychlejší způsob posouvání ostřícího bodu, než klikání na D-pad, který teď můžu věnovat přiřazením dalších funkcí. Toto by mohl zařadit klidně i Canon do svých zrcadlovek s dotykovým displayem. Ale to by nejdřív musel dělat HW podporu a nenechávat 4 roky stejný firmware.

Rád bych měnil ISO pouhým otočením kolečka. Konfigurovatelnost nastavení je jinak perfektní, ale toto mi schází.

Senzor na přepínání LCD a EVF je pochybný. V případě, že fotím na LCD se zapnutým senzorem, často LCD zhasne, když se objeví můj prst před čidlem – neškodilo by ubrat na citlivosti senzoru, aby přepínal opravdu při zakrytí většiny jeho plochy, a ne jen u mávnutí prstu. Často používám variantu „EVF + senzor“ z důvodu úspory baterie. Tady naopak senzor citlivý příliš není a zobrazení EVF při přiložení oka má mírné zpoždění. Tato varianta je tedy nevhodná na focení reportáže či street fotografie.

LCD obrazovka má od prvního dne koupě několik mrtvých pixelů v pravém a levém horním rohu. Je to viditelné jen na tmavém pozadí, ale u nového přístroje bych tohle opravdu nečekal. Bohužel nejsem jediný, kdo s tím má problém.

V protisvětle se za určitého úhlu objeví fialová strukturovaná mřížka - na tuto "vlastnost" čipu trpí především X-T2, u X-T20 je výskyt menší, ale focení v protisvětle se stává dost nevyzpytatelné. V momentě, kdy se tato mřížka na fotce objeví, můžu ji rovnou smazat, protože je nepoužitelná.

Po 2 měsících focení (cca 1800 snímků) se začaly na fotografiích objevovat 3 mrtvé sub-pixely u sebe uprostřed dole. Svítí modře. Zatím nic fatálního, ale jestli to tímhle tempem půjde dál (a opět nejsem jediný, kdo to řeší), tak brzy půjde na reklamaci.

Uvítal bych možnost probudit uspaný foťák více tlačítky, než jen spouští, která po silném namáčknutí rovnou fotí a po jemném stisku se neděje nic - hledat něco mezi pohotové není.

Ukazatel horizontu je zbytečně robustní a rušivý, uvítal bych něco minimalistického. Canon má malinkou ikonu, která se po namáčknutí spouště objeví v dolní části hledáčku. Neruší a hned vím, jestli je horizont v rovině.

Občas nefunguje čidlo horizontu, které mění orientaci fotek a HUD a je potřeba foťák víc naklonit. To je otravné hlavně při focení čelně k zemi.

Slot na karty a baterie je hned vedle šroubu na stativ, který je mimo středovou osu čipu. Co vedlo inženýry k tomuto úletu opravdu netuším. Výměna baterii a karet při točení z rigu či focení ze stativu je zdržující.

Množství detailů na FullHD je dechberoucí, obraz je krásně prokreslený, moiré prakticky neexistuje a dynamický rozsah s možností ubrat barevnému profilu na stínech a světlech dokáže tvořit soubory se značným množstvím informací použitelných k postprodukci. Čemu opravdu nerozumím je absence ukazatele citlivosti mikrofonu a histogramu v režimu videa! X-T2 toto umí, pochybuji, že v případě X-T20 jde o hardwarovou záležitost. Pevně doufám, že to nějaký firmware doplní. Všiml jsem si také zvýšeného šumu u audia, které bylo pořízeno externím mikrofonem (konkrétně Zoom H1 v2). Prý za to může nekvalitní předzesilovač. Co mi v režimu videa ještě chybí je možnost přepínat mezi předdefinovanými „C“ styly a měnit ISO během nahrávání. Toto všechno dělá z video-produkce trošku loterii a překvapuje mě, že se o tom moc recenzí nezmiňuje.

Zoom objektiv (v tomto případě XF 18-55mm f/2.8-4) v režimu videa na manuální nastavení clony (např. f/4.0 na celém ohnisku), času a ISO podivně problikává. Tomto jevu nerozumím a rozhodně se nechová jako manuální nastavení.

Skvělá je možnost dobíjení přes USB, tedy i powerbanku. Nemám v praxi ověřené, že je dobíjení rychlejší než vybíjení. Při natáčení videa by tohle přišlo vhod.

Snímač X-Trans III je to, z čeho nepřestávám žasnout a čím mě systém Fujifilm naprosto učaroval. Barevná reprodukce, dynamický rozsah (až o 1,5 PDR oproti Canonu 70D), krásný šum při vysokém ISO, kresba, nádherné rozptýlené světlo… Díky těmto vlastnostem je X-T20 skvěle použitelná se starými manuálními objektivy. Mám jich několik, od FD po Pentax a Nikon F. Za zmínku stojí Canon FD 50mm f/1.4, který je v poměru cena/výkon neuvěřitelný. Díky focus peakingu a možností vidět obraz černobíle, tečky focus peakingu lépe vyniknou a focení s manuálními objektivy se stává opravdu fenomenální. Je to výzva a to mě baví. Škoda, že zatím na trhu není kvalitní focal reducer pro FD-FX bajonet. Speedbooster je bohužel příliš předražený.

Kontrola ostrosti u fotek je možná pouze při focení na JPG + RAF. Pokud fotíte pouze na RAF, maximální přiblížení pořízených fotek na LCD je zhruba třetinové. Totiž RAFy generují náhledy v rozlišení 1920x1280, JPG jsou v plném záběru čipu, tedy 6000x4000 a ty se ukazují primárně. Pokud nejsou nastaveny, kontrola ostrostí je další loterii.

Protože má X-Trans III netypickou strukturu čipu (nepoužívá typickou Bayerovu masku), jsou algoritmy zpracování (demosaicing) RAF souborů odlišné od ostatních raw souborů. Ne každý postprodukční software si s tím dokáže poradit. Bohužel Adobe Lightroom je jedním z nich. Při silnějším doostřování se objevuje škaredá mřížka (worms) viditelná hlavně v kontrastních přechodech. Možností je koupit Iridient X-Transormer a konvertovat RAFy do DNG formátu, který LR zvládá zpracovávat jako běžné raw soubory. Nakonec jsem však po testování rezignoval na hromadné konverze před importem do LR z několika důvodů. Rychlejší workflow, možnost zápisu metadat do XML (DNG to neumí a zapisuje přímo do sebe = komplikace při zálohování) a ne vždy výsledky, jak bych čekal. Šum na místech mimo hloubku ostrosti se stal u konvertovaných DNG souborů pravidelný, škaredý a výraznější - více připomíná šum digitální, než analogový. Nakonec se mi podařilo najít optimální hodnoty pro ostření RAFů i v LR a pro běžné potřeby focení vystačí. V kritických situacích se ale konverzi nevyhnu. Toto sice není problém Fujifilmu, ale nechápu, proč nespolupracují ve svém zájmu s Adobe, aby měli lepší výstup z dnes nejpoužívanějšího postprodukčního software pro fotografie a získali kvalitnější výstup. Vždyť i opensource darktable si radí s RAFy lépe, jak Lightroom!

Nastavení „mount adaptor“ funguje pouze s originálním Fujifilm adaptérem. Neoriginální a taky několikanásobně levnější nejsou kompatibilní, což znamená, že možnost korekce vad starých objektivů není možná a tuto práci musí odvést postprodukce. Škoda, protože JPG jsou z Fujifilmu jinak špičkové a jde opět o umělé softwareové omezení.

JPG generované X-T20 v kombinaci s barevným profilem, ostrostí, redukcí šumu a umělým zrnem dosahují kvalit, kdy se přenesu přes postprodukci. Určitě bych si netroufl předávat generované JPG klientovi, ale pro osobní focení jsou JPG dostatečné. Uvítal bych ještě možnost přidávat vinětaci (nebo vypnout korekci vinětace u XF objektivů).

Software dodávaný Fujifilmem se bohužel zastavil někdy na počátku tohoto tisíciletí za dob Windows XP. UI je nepřehledné, odpudivé, často nefunkční. Tuhle stránku mají naprosto nezvládnutou. Mám na mysli FUJIFILM PC AutoSave, FinePix Viewer a FUJIFILM X RAW STUDIO a RAW FILE CONVERTER EX 2.0.

Komunita kolem Fujifilmu je zapálená a nadšená, ne nadarmo se o ní mluví jako o sektě. Vlastně se tomu příliš nedivím, protože mnoha fanouškům chybí zdravý nadhled a mluví převážně v superlativech. Rozumím tomu, Fujifilm dokáže nadchnout znuděné profesionály i zapálené amatéry. Mě systém docela vyhovuje, ale nad výše zmíněným oči přimhouřit nemohu. Tělo za 25 tisíc by opravdu mohlo ukazovat histogram a úroveň citlivosti mikrofonu ve video režimu!

Stálo mi to všechno za to?

Výsledné fotografie jsou pro mé potřeby kvalitnější a lépe se s nimi pracuje v postprodukci, vyjma výše zmíněného doostřování. Bezzrcadlový systém mi také rozšířil obzory okolo manuálních objektivů a díky své kompaktnosti už sebou můžu nosit foťák prakticky kdykoli. Video produkce se stává trošku loterii, ale když se zadaří, jsou výsledky opravdu vynikající. Člověk si na nedodělky zvykne, ale k dokonalosti stále kousek chybí.